z farnosti sv. Cyrila a Metoděje
3. listopadu 2024 31. Neděle v mezidobí 44/2024
4. 11. Poutní mše svatá v kapli sv. Karla Boromejského v 18:30
Budou sloužit všichni 3 kněží fraternity sv. Karla Boromejského. Sestry všechny srdečně zvou.
5. 11. Škola křesťanství
V 18h ve farním domě. Téma setkání: Rublev a ikona sv. Trojice.
11. 11. Mše svatá za otce Mirka v 18:30 v kostele
Budeme slavit děkovnou mši svatou za otce Cútha, který se narodil přesně před 70 lety, 11. 11. 1954.
Termíny sobotních akcí pro děti v roce 2024
16. 11. Výlet – Národní technické muzeum
14. 12. Program budeme ještě specifikovat.
17. 11. Čaj po ranní mši před kostelem
18. 11. Beseda s arcibiskupem v kostele
V pondělí 18. 11. v 18:00 v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně bude setkání a diskuse s arcibiskupem Janem Graubnerem o revize rámcových vzdělávacích programů pro předškolní a základní vzdělávání, je to určené pro učitelé, žáky a rodiče.
Týden modliteb za mládež 2024
V týdnu od 17. do 24. listopadu 2024 bude probíhat Týden modliteb za mládež. Přáním Svatého otce je, aby všeobecná církev v tento týden postavila do centra své pastorační pozornosti mladé lidi, modlila se za ně, konala skutky, které učiní z mladých hlavní aktéry, organizovala komunikační kampaně atd.
23. 11. Arcidiecézní setkání mladých
Zveme mladé ve věku cca 12-24 let na Arcidiecézní setkání mladých 23. listopadu 2024 v Salesiánském středisku mládeže, Praha-Kobylisy. Akce začne v 10.00 hodin společným programem a bude zakončena slavením mše svaté v 16.00 hodin.
29. 11. Úklid kostela od 16h
30. 11. Výroba adventních věnců na faře (odpoledne)
Modlitba Anděl Páně při slavnosti Všech svatých.
Dnes Ježíš v evangeliu zvěstuje průkaz totožnosti křesťana. A co je tímto průkazem totožnosti? Blahoslavenství. Je to naše identita a také cesta ke svatosti. Ježíš nám ukazuje cestu, cestu lásky, kterou sám nejprve prošel, když se stal člověkem, a která je pro nás Božím darem i naší od-povědí. Je darem i odpovědí.
Je to Boží dar, protože, jak říká svatý Pavel, je to on, kdo posvěcuje. A proto se obracíme především k Bohu s prosbou, aby nás učinil svatými, aby naše srdce bylo podobné jeho srdci. Svou milostí nás uzdravuje a osvobozuje od všeho, co nám brání milovat tak, jak nás miluje On, takže v nás, jak říkával blahoslavený Carlo Acutis, je vždy „méně mého já, aby bylo místo pro Boha“.
A to nás přivádí k druhému bodu: k naší odpovědi. Otec v nebi nám totiž nabízí svou svatost, ale nevnucuje nám ji. Zasévá ji do nás, dává nám ji zakusit a vidět její krásu, ale pak čeká na naši odpověď. Nechává na nás, abychom následovali jeho dobré vnuk-nutí, abychom se nechali zapojit do jeho projektů, abychom jeho pocity učinili svými, abychom se dali, jak nás naučil, do služeb druhých, se stále univerzálnější láskou, otevřenou a adresovanou všem, celému světu.
To vše vidíme v životech svatých, a to i v naší době. Vzpomeňme například na svatého Maxmiliána Kolbeho, který v Osvětimi požádal, aby převzal místo otce rodiny odsouzeného k smrti; nebo na svatou Terezii z Kalkaty, která svou existenci strávila ve službě nejchudším z chudých; nebo na biskupa svatého Oscara Romera, zavražděného u oltáře za to, že hájil práva posledních proti zneužívání ze strany tyranů. A tak můžeme sestavit seznam tolika svatých, tolika: těch, které uctíváme na oltářích, a dalších, které rád nazývám svatými „odvedle“, těmi každodenními, skrytými, kteří vedou svůj každodenní křesťanský život. Kolik je v Církvi skryté svatosti! Poznáváme tolik bratří a sester, které ztělesňují blahoslavenství: chudí, pokorní, milosrdní, hladoví a žízniví po spravedlnosti, tvůrci pokoje. Jsou to lidé „naplnění Bohem“, kteří nemohou zůstat lhostejní k potřebám bližních; jsou svědky cest plných světla, které jsou možné i pro nás.