Poklady umění v Čechách a na Moravě
Jindřich Šámal
Praha 1944
Výtvarný odbor Umělecké Besedy
Připsáno matce k osmdesátinám
Ordinarius Pragensis
Nihil obstat – Can. Dr. Jaroslaus Kulač, censor – Imprimatur – Pragae die 14. Februarii 1944 – Prael. Dr. Theophilus Opatrný, vicarius capitularis
N.1876
Se volením manželky autora kopírováno k 135. výročí posvěcení kostela /18. 10. 1998/
Praha 2007
Římskokatolická farnost sv. Cyrila a Metoděje Praha – Karlín
CHRÁM SV. CYRILA A METHODĚJE V KARLÍNĚ
V polovině XIX. století naskytl se českému stavitelství po dlouhé době neplodnosti nový, ale také jediný tehdy monumentální úkol – stavba kostela sv. Cyrila a Methoděje v Karlíně, v tehdy novém předměstí pražském, která jest zároveň nejumělečtějším architektonickým projevem romantického období minulého století v Praze. Touto monumentální stavbou se však takřka zahajuje a dokumentuje i nový vzrůst moderní Prahy.
Založením Karlína v roce 1817 rozšiřuje se téměř po pět století postačující rozsah a rozsahový rámec Prahy, daný jí Karlem IV. a jím vybudovanými hradbami Nového Města. Již plán Karlína, ve kterém jest pamatováno i na prostor pro náměstí, na němž má být zbudován kostel, znamená úplný zrod vzorné regulační disposice městské v moderním smyslu.
Karlín rostl však na tomto plánu pomalu a k stavbě kostela došlo až za poměrně dlouhou dobu. Novému předměstí snažil se sice ještě před r. 1848, kdy se stalo samostatnou obcí, a to od r. 1841 zbudovati chrám a zříditi duchovní správu tehdejší velmistr řádu křížovníků J. Beer (1840-1866). Jemu totiž bylo do této doby podřízeno i světskou mocí, neboť prostranství, na němž se rozkládá, patřilo již od 13. století k jurisdikci špitálu sv. Františka křížovníků s červenou hvězdou.
K stavbě kostela došlo však až v r. 1854-63. Stalo se tak z podnětu Katolické jednoty, vzniklé v Praze r. 1849. R. 1850 na den sv. Cyrila a Methoda, který se tehdy slavil dne 6. března, přijat byl v její schůzi návrh pozdějšího probošta vyšehradského Václava Štulce, toho časů vydavatele Blahověstu, časopisu Katolické jednoty, »sbírkami mezi věrnými katolíky postarati se o vzdělání důstojného chrámu Páně v Karlíně a tudíž prvním blahoslaveným rozšiřovatelům víry sv. katolické v Čechách sv. Cyrilovi a Methodovi postaviti pomník vděčnosti národu českého«. A také se hned přikročilo k přípravám. »Výteční umělci, jmenovitě slovutný stavitel Kranner, hotovili plán« a konsistoř i vláda požádány o povolení sbírek po celé zemi.
Mezitím co se konaly další přípravy, .stal se r. 1850 arcibiskupem pražským a nastolen ještě téhož roku 15. srpna kardinál Bedřich kníže ze Schwarzenbergu, arcibiskup salzburský. V novém arcibiskupovi získala Jednota ihned vzácného podporovatele svých snah. Již v září ustanovil v Karlíně zvláštního kněze expositu; – duchovní správa byla zde až dosud obstarávána z farnosti sv. Petra na Poříčí a od r. 1826 z Volšan.
Arcibiskup brzo sám zajel s arch. Maxem osobně do Karlína, aby zhlédl nouzovou kapli, ve kterou zároveň se zřízením expositury byla upravena větší síň na náměstí v domě »U města Hamburku«. Dne 1. listopadu vyzval duchovenstvo i věřící k sbírkám. Proti těmto sbírkám byl podniknut útok se strany kutnohorského »Slovana«. Příštího roku 1851 zřídil arcibiskup již samostatnou duchovní správu v Karlíně. Téhož roku 2. března zasvětil prostornou kapli, postavenou zatím stavitelem J. Kudláčkem na náměstí v zahradě tehdejšího starosty Josefa Götzla, který i později ochotně a obětavě spolupůsobil při stavbě kostela.
Roku 1851 předložil stavitel Kranner svůj návrh. Rozumělo se samo sebou, že ne jiný než novogotického slohu. Podle zprávy z 1. května 1851 bylo usneseno mistrovský jinak plán vrátiti Krannerovi, poněvadž výtečného toho plánu nebylo lze užíti ke stavbě v Karlíně, že by stavba při nejmenším stála 600.000 zl., a tudíž o jiný se postarati. I ustanoveno především, aby chrám Páně v Karlíně ve slohu byzantském se stavěl; ohlášen k nabytí plánu konkurs po veškeré říši a dále ustanoveno vybídnouti naše vlastenecké umělce k účastenství«. Sloh byzantský žádal i Dr F. L. Rieger, který měl závažné slovo v záležitostech stavby. Rieger se rozhodně postavil proti gotice, nebol prý sv. Cyril a Method, kterým měla býti basilika zasvěcena, první chrámy v Čechách dávali stavěti podle plánů z Byzance přinesených, a připadá tedy povinnost vrátiti se k tomu jejich uměleckému odkazu a na základě nejstarších domácích památek nové chrámy tvořiti. Míněn byl tím ovšem sloh románský, kterému i tehdejší archeologové dávali jméno slohu byzantského.
Nové stanovisko stalo se podkladem pro soutěž mezi architekty B. Gruebrem, J. Niklasem a J. Ullmannem. Arcibiskup Schwarzenberg si zvláště zajel k důkladné prohlídce zachovaného románského kostela v Tismicích u Českého Brodu, který byl mu pak vzorem pro posouzení návrhů.
Když pak byl kardinál na podzim r. 1851 ve Vídni, objednal zde návrh v tomto slohu u vídeňského profesora stavitelství Karla Rösnera. Návrh předložil na začátku února 1852 některým údům Jednoty katolické a umělcům k sobě pozvaným k podání posudku o ceně plánu. Rösner byl patrně kardinálem vybrán z toho důvodu, že od něho byl návrh kostela sv. Jana na Jägerzeilu (1842-46), který vycházel z nových požadavky idealizovaného slohu novorománského. Tím vlastně přes Vídeň dostaly se k nám vlivy uměleckého snažení okruhu architektů Ludvíka I. Bavorského, kteří se snažili přenésti na své území krásu a působivost italských a starokřesťanských basilik. Při zmíněné schůzce bylo staviteli Grueberovi uloženo, aby zařídil co radno a krátce v posudku podal.
Projekt přepracován potom pražským stavitelem arch. Ing. Ullmannem, který stavbu řídil do ukončení r. 1863. R. 1852 vyzvala Jednota obec karlínskou, aby bylo konečně určeno místo k stavbě a bylo zavedeno řízení pro vyvlastnění příslušného pozemku. Sestaven také Zvláštní výbor stavební – k řízeni a provedení stavby. Obec karlínská zakoupila v říjnu 1853 za 25.000 zl. ve stř. staveniště na prostorném náměstí a věnovala je ke stavbě kostela.
Dne 9. března 1854, v den výročí památky sv. Cyrila a Methoděje, vysvětil kardinál staveniště.
Dne 10. června 1854 byl pak za účasti císařských novomanželů a velikých oslav v Praze položen k stavbě základní kámen.
Arcibiskup nepřestal stavbě věnovati svou péči. R. 1856 na konci měsíce října (dne 28.) vyjel do Karlína a sám zasadil poslední kámen do hlavního pásu stavby a v červenci 1860, po 6 letech stavby, položil závěrník do klenby chrámové, načež se usilovně pokračovalo ještě v budování věží. Stavbu prováděl pražský stavitel J. Bělský. Kostel byl slavnostně posvěcen 18. října 1863 kardinálem Schwarzenbergem za účasti Štulcovy a biskupa Jirsíka.
Již v r. 1852 bylo usneseno v Jednotě, že karlínský chrám »má nejen zadost učiniti potřebě, nýbrž má býti i důstojným pomníkem umění našeho věku«. Stavba karlínského kostela stala se skutečně velikou kulturní událostí. Malíři Ant. Lhotovi svěřen obraz slavného zasvěcení místa k stavbě a Rudolfu Müllerovi položení základního kamene za účasti císařských novomanželů. Müller již v září 1854 vystavoval na výstavě několik podobizen Pešiny, Štulce a Ullmanna k tomuto obrazu. R. 1856 pak na umělecké výstavě vystaven obraz sám.
Hlavně stálý nedostatek peněz brzdil nejen práce stavební, nýbrž i znemožnil, aby provedena výzdoba tak, jak se rýsovala podle původní ideje, podle níž se měli k jednotnému dílu spojiti tři umělci: Ullmann, Levý a Mánes.
Přesto, že znovu a znovu nabádána veřejnost k novým sbírkám, jejich výsledky nestačily, nebo téměř současně prováděly se též sbírky na votivní chrám vídeňský, ke kterému položen kámen 24. dubna 1856, a na dostavbu chrámu sv. Víta.
Zároveň i sbor pro zřízení českého Národního divadla také sledoval cestu svépomoci pořádáním veřejných sbírek. To ovšem se projevilo pak zvláště na výzdobě kostela, na které se vystřídalo mnoho umělců. Ta skončena až r. 1913, kdy byly na průčelí kostela do výklenků zasazeny Vosmíkovy sochy Krista a deseti českých patronů. Výzdoba kostela prováděna ve dvou obdobích a spolupracovali na ní četní umělci. Umění tryskající formově ze své doby a z velikého nadšení dali kostelu umělci prvého období – Josef Mánesa, Václav Levý, J. Šimek, B. Wachsmann, A. Lhota a P. Maixner.
Především Josef Mánes (1820-1878) toužil vyzdobiti chrám karlínský, a tato touha vznikla u něho ještě před položením základního kamene. V květnu r. 1853 byl vystaven v Praze Ullmannův vzoru kostela. Ze zprávy o tom v Lumíru (19. května 1853) se zároveň dovídáme, že Josef Mánes navrhl několik »geniálních rysů k freskám do hlavní lodi vzoru Ullmannova«. Několik náčrtů k této výzdobě se sice zachovalo, ale jde asi až o pozdější návrhy z r. 1854. Zobrazují legendu o sv. Cyrilu a Methodovi, o sv. Vojtěchu (nyní v Jurečkově galerii v Mor. Ostravě) a o sv. Ludmile.
S karlínským kostelem souvisí dále dva velké dekorační obrazy Mánesovy pro bránu, postavenou při svěcení kostela v r. 1863: »Kladení základního kamene« a »Svěcení kostela«. Jejich ideu zachoval Mánes i při další své účasti na výzdobě kostela, kterou zadal jako soukromou zakázku karlínský starosta J. Götzl. Starosta Götzl by byl Mánesa zajisté nejraději zaměstnal cele při výzdobě kostela, zvláště když po posvěcení kostela mohly znovu ožíti staré naděje umělcovy. K jejímu provedení Mánesem však nedošlo ani tentokráte pro nedostatek finančních prostředků. Ideu obrazů při slavnosti svěcení podržel Mánes v návrzích na výzdobu kostelních dveří.
Uvnitř kostela dostalo se Mánesovi jen málo místa, a to už krátce před tím, než byl nucen odložiti štětec navždy. Bud r. 1866 nebo roku následujícího maloval pro soukromou objednávku paní Marie Riegrové na postranní oltář sv. Václava čtyři obrazy českých patronů: sv. Vojtěcha, Radima, Ludmily a Prokopa.
Mánes se prostřednictvím Ullmannovým seznámil v r. 1859 s vykonavateli jeho plánů, stavitelem Bělským a kameníkem K. Svobodou. Svobodovi byl nápomocen, kreslil a detailoval mu na př. své vlastní návrhy na figurální a ornamentální dekoraci jeho domu v Eliščině třídě. Je pravděpodobné, že mu byl patrně nápomocen i ~ při některých dekoračních pracích v chrámu karlínském, na kterých se v této době pilně pracovalo.
Pro sochařskou výzdobu zvolen vrstevník Mánesův Václav Levý (1820-1870), který provedl tři modely polokruhových výplní na průčelí karlínského chrámu, a sochař L. Šimek (1837-1886), který byl pověřen provedením modelů reliéfů na dveřích chrámových podle nákresů Mánesových. Vzhledem k tomu, že Šimkovi do Říma zaslána nepravá míra velkých medailonů, kopíroval je pak v Praze znovu pražský sochař K. Dvořák. Tyto medailony ulité pak v karlínské továrně Daňkově byly s dveřmi zasazeny do portálu až r. 1879.
Podle návrhů Bedřicha Wachsmanna (1820-1897), pražského architekta a malíře, provedena byla především četná bohoslužebná roucha, shodující se se slohem nového chrámu. Roucha tato opatřena sborem dam a panen, které si vzaly za úkol vybaviti chrám bohoslužebnými rouchy, kostelním prádlem a oltářními ozdobami způsobem co nejdůstojnějším. Ještě před svěcením kostela byly tyto ,práce vystaveny v síni vedle kaple na Staroměstské radnici. Podle návrhů Wachsmannových, který řídil polychromování křestní kaple, provedena lampa na věčné světlo – dnes uprostřed lodi chrámové – pořízená r. 1867 spolkem umělců »Arkadie« a odevzdána věnovací listinou s iniciálou S (Sv. Cyril a Method), malovanou rovněž Wachsmannem, a další lampa k oltáři sv. Václava, Dále navrhl Wachsmann tabernákl a řadu svícnů na hlavní oltář a podstavec křtitelnice.
Antonín Lhota (1812-1905) maloval pro karlínský kostel čtyři obrazy sv. patronů na červené korouhve, které rovněž byly pořízeny péčí zmíněných dam a vystaveny na Staroměstské radnici. Pro oltář P. Marie maloval pak Lhota menší obrázky českých patronů ve stejné velikostí jako Mánes pro oltář sv: Václava.
Od prvního začátku bylo zamýšleno vyzdobiti kostel bohatou ornamentální barevnou dekorací po vzoru románských dómů. Pro nedostatek finančních prostředků proveden tento úkol na dvakrát. Nejprve malována malířem Gustavem Vackem od r. 1867 do r. 1873 podle návrhů Trenkwaldových apsida. R. 1865 se totiž přihlásila Krasoumná jednota, že dá vymalovati apsidu. Práce ta svěřena Mat. Trenkwaldovi, který tehdy zároveň byl vyzván, aby přijal učitelské místo na pražské malířské akademii. Od P. Maixnera byly objednány nástěnné malby nad postranními oltáři. Malba nad oltářem sv. Václava objednána již r. 1864 pí Marií Riegrovou, nástěnná malba nad`oltářem P. Marie proboštem svatovítským Ad. Würflem. Kartony byly hotovy do r. 1868, malby samy r. 1872.
Celé vymalování kostela a opatření malovaných oken náleží až do druhého období, které znamená sice suché schema theoretické úvahy, ideově i formálně nečasové, ale přesto vytvořilo jednotný celek. Na dokončení polychromie mělo jistě vliv provedení výzdoby ve votivním chrámu ve Vídni, kde s polychromií vnitřku a zasazováním ornamentálních oken (na kterýchžto pracích se zúčastnili i čeští umělci Tulka a Pirner), započato r. 1875. Dále měly zde vliv i Mayerovy obrazy na omítce jiného kostela ve Vídni – sv. Brigity. Msgre Lehner, který byl iniciátorem dokončení polychromie karlínského kostela a vzniku jednoty pro okrášlení chrámu karlínského, jejímž byl jednatelem, učinil totiž již r. 1878 v Methodu (roč. IV.) v referátu o těchto Mayerových obrazech poznámku, že vděčný úkol (figurálního malířství) naskytoval by se umělcům též v karlínském chrámu. Zároveň se tázal, zda povstanou mecenáši a přátelé, kteří by ho umožnili. I Fr. Ekert ve svých Posvátných místech hl. města Prahy (r. 1884) poznamenává ve svém popisu karlínského kostela, že chrám postrádá ozdob malířských na stěnách a klenbách. Výslovně uvádí: »Jak úchvatně krásnou by byla tato basilika, kdyby celá byla vymalována.«
Jednota si vzala především za úkol dokončení malířské výzdoby k tisícímu výročí smrti sv. Methoda. To však jest již druhé období výzdoby. Iniciátorem v tomto období byl Msgre Lehner. Uměleckým vedoucím byl stavitel J. Mocker a poradcem malíř a mnich pražského emauzského kláštera Wüger (P. Gabriel), jeden ze spolupracovníků P. Desideria Lenze a ze zakladatelů tak zv. beuronského umění. Jednota po svém ustavení ihned zahájila peněžité sbírky na nové práce a zároveň si určila umělecký program, který si dala schváliti kardinálem Schwarzenbergem.
Karlín měl opatřiti zhotovení figurálních oken nad kruchtou; dále pak ornamentální ozdobení klenby pobočních lodí, dokončení hlavního oltáře, postavení nových lavic a trojích dveří vnitřních. Ostatní dobrodinci měli se postarati hlavně o malbu obrazů v osmi velkých polích, tak zv. votivních obrazů. Ustavena umělecká sekce, která se skládala z arch. Mockra a Msgre Lehnera jako znalců, mnicha emauzského a malíře Wügera co stilisty, a malíře Ženíška co výtvarníka. Rozhodnuto dáti figurální práce k provedení domácím silám a pro ornamentální upotřebiti podle příkladu Národního divadla cizích sil. Jako nejschopnější byli vybráni bratři Jobstové, kteří stejnou práci provedli tehdy již ve votivním kostele ve Vídni, v kostele plzeňském a v Jáchymově.
Ve schůzi 16. března 1886 byla uzavřena s malířem Karlem Jobstem smlouva o provedení polychromie a osmi figur ve vysoké lodi, představujících sv. patrony zemské, za 22.000 zl. během roku 1886. Zatím již v květnu 1885 bylo zasazeno první malované okno, komponované arch. Mockrem. Figurální kartony kreslil malíř Ženíšek, který celkem nakreslil kartony pro šest oken. Všechna byla zasazena do března r. 1887. Ženíška později vystřídal malíř Frant. Sequens, kterému svěřena také malba obrazů v lodi, když se této práce vzdal Ženíšek i Pirner.
Do konce roku 1886 byla provedena bratry Jobstovými s dvanácti malíři a pomocnými silami vesměs v Praze najatými ornamentální malba kostela a zároveň také polychromie opukového ciboria nad oltářem, krátce předtím zřízeného, podle vzorů oltářů starokřesťanských basilik. Zatím vyměněna také okna hlavní lodi, k nimž nákresy zhotovil rovněž arch. Mocker. Podle jeho návrhu byly provedeny i vnitřní dveře v kostele.
S malováním obrazů započato r. 1890. Roku 1895 uzavřena pak ještě smlouva s malířem Zikmundem Rudlem a svěřeno mu vymalování osmi zbývajících velkých obrazů na straně epištolní, tak aby malba obrazů byla hotova do jubilejního roku 1898. Roku 1896 ochuravěl Sequens, a proto podle dvou jeho kartonů provedeny obrazy Ukřižování a Ježíš do hrobu položen jeho býv. žáky Gustavem Mikšem a Ant. Krisanem. Malířem Rudlem r. 1935 provedeny ještě obrazy křížové cesty. Plastické výzdoby oltáře zúčastnil se sochař Eduard Veselý, který zhotovil model Ukřižovaného, Panny Marie a sv. Jana.
Na začátku 20. století chyběla ještě výzdoba výklenků chrámového průčelí. Občanská záložna v Karlíně usnesla se v r. 1912 věnovati sem na oslavu svého 50. výročí jedenáct soch. Jejich provedení svěřila sochaři Č. Vosmíkovi. Sochy byly hotovy a zasazeny do 1. listopadu 1913, kdy byly posvěceny.
R. 1913 zhotovena karlínským sochařem V. Cveklem socha sv. Antonína Paduánského a r. 1916 rovněž karlínským sochařem Jos. Klímou sochy Božského Srdce Páně a Srdce Panny Marie. V poslední době umístěno v kostele pět nových soch, které však disharmonují úplně s uměním i slohem kostela. Jsou to sochy sv. Cyrila a Methoda v kněžišti, socha Anděla Strážce, sv. Terezičky a bl. Anežky, dodané firmou Kafka.
Ke karlínskému kostelu má ještě přímý vztah jedna vzorná práce Mánesova, dosud v mánesovské literatuře nepovšimnutá a do nedávné doby vůbec neznámá. Dne 26. října 1863, kdy starosta Götzl přednesl v sedění výboru obce karlínské díky arcibiskupa Schwarzenberga za krásné provedení slavnosti svěcení kostela, udělila obec arcibiskupovi a ‚kanovníku Štulcovi čestné měšťanství.
Provedení diplomu Schwarzenbergova bylo svěřeno Mánesovi, Štulcova jakémusi Šulcovi. Svou kreslířskou a malířskou výzdobou titulního listu bohatší, než ostatní diplomy Mánesovy, svědčí kardinálův diplom o veliké péči, kterou mu Mánes věnoval. Jest psán a malován Mánesem na čtyřech pergamenových listech a svázán v měkkých deskách. Malířská výzdoba druhého listu jest vkomponována do uzavřeného obdélníku: Má v hořením poli iniciálu D ve čtvercovém zlatém poli, ve kterém jsou postavy sv. Cyrila a Methoděje. S výběžku iniciály vystupuje bohatý stonek spirálových úponek, v nichž hrají andělé na varhany, housle a zvonek a kde také jest skryt monogram Mánesův J. M. Dole na lince klecí uprostřed skupina světitelů kostela, samotného kardinála, biskupa J. V. Jirsíka, který ještě jako kanovník svatovítský podporoval stavbu kostela, P. Petra Krejčího a kanovníka Štulce. Kardinál drží v rukou model kostela. Diplom kardinálovi Schwarzenbergovi odevzdán 1. května r. 1864, kdy zároveň bylo jednáno znovu o malbě kostela karlínského. Mánesovi se však ani tentokráte nedostalo možnosti k provedení jeho toužebného přání velkorysé práce na malířské výzdobě kostela.
Návrhy některých umělců nebyly ani provedeny. Tak z prvního období výzdoby kostela je to vedle neprovedených návrhů Mánenových Navrátilův návrh nástěnné malby s Narozením Páně a Zvěstováním a návrh na čtyřdílnou klenbu s načrtnutými postavami evangelistů sv. Marka a sv. Matouše, o němž se dovídáme z říjnového čísla Lumíra (XI. 1861) : »Kameník p. Svoboda dá na své vlastní útraty vymalovati v novém chrámu karlínském kapli, v které se umístí křtitelnice, a zvolil k tomu svého přítele Navrátila, jehož nákresy od nejčelnějších mužů uznání a potvrzení došly. « K provedení bohužel nedošlo a nyní zdobí tuto kapli v apsidě malovaný obraz křtu Kristova od rodáka karlínského Frant. Urbana z r. 1903, dar Msgre Lehnera.
Na malířské výzdobě kostela v druhém jejím období měl být účasten i malíř F. Jenewein, kterého navrhl malíř Ženíšek, když na začátku tohoto období výzdoby sám odmítl přijeti prací malířských pro nízkou odměnu za ně. Malíř Jenewein se také o své vlastní újmě k provedení prací malířských přihlásil. K jeho spolupráci nedošlo, poněvadž zatím 12. března 1885 sdělil Ženíšek jednateli spolku Lehnerovi, že »přes veliké práce své ještě téhož roku jeden obraz vymaluje a časem svým i všechny obrazy zhotoví«. Dále nedošlo k provedení figurálních obrazů podle návrhu Maxe Pirnera, žáka Trenkwaldova, jehož kartony pro malby na skle prováděl s Tulkou v letech 1875-77 ve votivním kostele ve Vídni. Když se totiž v druhém období výzdoby karlínského kostela vzdal malíř Ženíšek provedení figurálních obrazů, uvolil se Pirner r. 1887 provésti náčrty pro čtyři lunetové obrazy v kněžišti a jeden z těchto obrazů – smrt sv. Methoděje – dohotoviti ještě téhož roku, ostatní tři obrazy během r. 1888. Za provedení jednoho zavázala se Jednota zaplatiti 1.200 zl. Přesto, že uznal výbor Jednoty po předložení skizz Pirnera za výtečnou sílu, nadanou pro figurální malířství, přece nedošlo k provedení. Smlouva oběma stranami zrušena a Jednota se rozhodla pro malíře Sequense. Důvodem byla neshoda, která byla vyvolána přáním výboru Jednoty pro vyzdobení chrámu, aby obraz »Smrt sv. Methoděje« byl změněn a aby podle znění legendy sv. Method byl představen umírající stoje a podpírán dvěma kněžími a ne leže. Hlavní obraz na oltář sv. Vojtěcha měl malovati polský malíř Grabowski.
V karlínském chrámu byl tedy několikráte změněn nejen program umělecký, zvláště později i pokud se týče výzdoby kostela. Během dlouhé doby, ve které byla výzdoba prováděna, byl měněn i její obsah. Podle zachovaných náčrtků Mánesových měly býti ve vlysu hlavní lodi nad arkádami obrazy a výjevy ze života sv. Cyrila a Methoda, sv. Vojtěcha, sv. Václava a sv. Ludmily.
Obsahový program výzdoby z druhého období výzdoby kostela, schválený kardinálem Schwarzenbergem, nebyl také úplně dodržen. Ze zmíněném vlysu nad arkádami měly obrazy na evangelní straně »hlásati evangelium v osmi hlavních výjevech ze života Kristova od narození až do nanebevstoupení a seslání Ducha sv., které rok co rok během církevního roku slavením hlavních svátků se obnovují a opakují«. Na epištolní straně měly býti namalovány typické obrazy ze Starého Zákona, odpovídající jednotlivým výjevům protějších obrazů Zákona Nového. Obsah obrazů na epištolní straně byl změněn úplně. Dnes vidíme zde výjevy ze skutků apoštolských a seslání Ducha sv. Změněn byl však i pořad a obsah některých obrazů na straně evangelní podle zakreslení v průřezu kostela, reprodukovaného v Methodu r. 1887 (roč. XIII; str. 54) při Lehnerově článku »Chrám sv. Cyrila a Methoda v Karlíně«. Podle nového obsahového programu provedeny byly jen postavy českých patronů mezi okny nad vlysem obrazů a je doplňující skupiny světců z litanie všech svatých na klenbě hlavní lodi. Pro dlouhé neprovádění výzdoby výklenků na průčelí chrámu se zapomnělo na jejich původní program. Když se mělo přistoupiti k uskutečnění této výzdoby, bylo všeobecné mínění, že do výklenků mají přijíti sochy apoštolů se sochou Kristovou. Z podnětu duchovního správce bylo pátráno v arcibiskupském archivu, kde zjištěno, že ve výklencích mají býti sochy českých patronů, což také bylo provedeno.
Chrám sv. Cyrila a Methoděje je situován od severu k jihu pod vrchem Žižkovem, ke kterému jest proti původnímu regulačnímu plánu více přisunut, uprostřed karlínského náměstí, proměněného v sad. Je to trojlodní novorománská basilika se silně převýšenou hlavní lodí, s dvěma věžemi, přiléhajícími po pravé a levé straně ke. kněžišti. Basilika je dlouhá 75 m, široká 31 m, vysoká 27.5 m. Výška věží se rovná délce kostela. Půdorys je obdélný a rozdělen na předsíň, tři lodi a kněžiště, které jest zakončeno apsidou. Stejně jest zakončena sakristie a křestní kaple, které za věžemi po stranách kněžiště ukončují stavbu v pokračování bočních lodí.
Vybudování vnitřku jest založeno na principu t. zv. románského systému vázaného, při čemž dvě klenební pole lodí bočních odpovídají jednomu klenebnímu poli lodi hlavní, což se zde čtyřikráte za sebou opakuje.
Průčelí je z tesaných kvádrů; jeho střed mírně předstupuje, vrcholí v trojúhelníkovém štítě a je ukončen nahoře kamenným velkým křížem. Ozdobeno jest obloučkovým vlysem, růžicovým kruhovým oknem a obloučkovou galerií se sochami Krista a Českých patronů sv. Kosmy a Damiána, Prokopa, Ludmily, Václava, Vojtěcha, bl. Anežky, Jana Nep., Ivana a Norberta, z hořického pískovce, a třemi portály. Střední portál s bohatě odstupňovaným ostěním má v tympanonu relief zobrazující Krista, před nímž klečí oba sv. patroni kostela. Relief tympanonu levého vchodu představuje první hřích Adama a Evy, relief tympanonu pravého vchodu představuje zvěstování P. Marie.
Dvoukřídlá bronzová vrata hlavního portálu mají osm velkých medailonů, ulitých v Daňkově továrně, podle Šimkových a Dvořákových modelů, zhotovených podle návrhů Mánesových; v páskových a listových ornamentech jsou zasazeny veliké medailony s reliefy s výjevy ze života svatých českých patronů, obklopené řadou menších medailonů s poprsími dvanácti apoštolů, které se střídají a čtyřhrannými medailony s hlavičkami cherubínů. Nejvýše v elipsovitém poli jsou celé postavy sv. Methoděje na levé, sv. Cyrila na pravé straně. Velké medailony odpovídají sobě obsahově vždy dva ve stejné výši. První pár: Sv. Cyril hlásá křesťanskou víru, proti němu sv. Method křtí Bořivoje; druhý pár: sv. Václav žehná stavbě chrámu (stavitel na tomto výjevu je věrná podoba stavitele Ullmanna), mučednická smrt sv. Václava; třetí pár: sv. Ludmila vyučuje malého Václava a naproti její zavraždění; čtvrtý pár: sv. Vojtěch prosí o déšť a naproti jeho uvítání knížetem při návratu z Říma. V osobách za světcem jsou portretováni dárce vrat Götzl (s plnovousem) a továrník Vaněk.
Portály vchází se do předsíně, skládající se z pěti čtvercových klenebních polí. Svorníky kleneb mají iniciály E, O, F, J, J.
Nad prostředními třemi čtverci upravena jest do lodi otevřená kruchta s velkými varhanami, které mají tři manuály, pedál, šest rejstříků a přes tři tisíce píšťal. Byly postaveny r. 1898 a rozšířeny r. 1914 firmou Š. Petr ze Žižkova.
V medailonech dvou oken předsíně jsou poprsí hlavních starozákonních proroků, napravo Izaiáše a Jeremiáše a nalevo Ezechiela a Daniela.
Do lodi chrámové vchází se třemi zasklenými dveřmi, provedenými podle návrhu arch. Mockra. V tympanonech těchto portálů jsou se strany vnitřku kostela obrazy Dobrého pastýře, P. Marie staroboleslavské a sv. Josefa. Ve všech třech lodích kostela vidíme slohově zcela korektní systém podpor, útvary přípor, klenebních žeber, jakož i zmnožených oblouků hlavní architektury, který doplňuje bohatá polychromie ornamentální a obrazová, obnovená v letech 1937-8, a barevná ornamentální okna nahoře v hlavní lodi a figurální ve vedlejších lodích. Ornamentální jejich výzdoba jest provedena podle návrhu architekta Mockra a figurální podle návrhu malířů Ženíška v levé lodi a Sequense v pravé lodi. Jsou na nich obrazy světců a světic, podle přání dárců jednotlivých oken.
Při prohlídce malířské výzdoby kostela je třeba začíti od apsidy, ukončující kněžiště, kde po vzoru starokřesťanských basilik a velkých světových dómů románských, na př. Monreale, vyvrcholuje tato výzdoba i po stránce ikonografické. Byla provedena vlastně ještě v prvém období výzdoby kostela malířem G. Vackem podle návrhů Trenkwaldových. Nejvýše trůní v mandorle, nesené anděly, ve svatozáři Spasitel v bílém rouchu.
Pod ním v malovaném arkádovém vlysu sedí uprostřed P. Maria, před ní klečí na obou stranách svatí věrozvěstové Cyril a Method. V ostatních arkádách jsou výrazné postavy sv. apoštolů Bartoloměje, Jakuba menšího, Ondřeje, Tomáše, Jana, Pavla, Petra, Filipa, Tadeáše, Šimona a Matěje. Pod arkádami zlatými velikými literami čte se celé apoštolské vyznáni víry, »Credo in unum Deum«, a jasně se odráží od zlatého pozadí ornamentálně prokresleného.
Na pásu, kterým jest koncha apsidy oddělena od vítězného oblouku, jsou ve dvanácti medailonech proti novozákonním apoštolům a věrozvěstům v čele s Matkou Kristovou poprsí proroků a králů starozákonních a čte se zde chvalozpěv Církve vítězné »Te Deum laudamus«.
Na klenbě kostela jsou vyobrazeni představitelé Církve. Klenba má znázorňovati nebe, oživené sbory světců a světic, tak jak je Církev rozvrhla v hierarchie a vzývá postupně v litanii všech svatých. Na vítězném oblouku jest nápis »Jděte – učte všechny národy křtíce je – ve jménu – Otce – i Syna – i Ducha – svatého«. Ze sedmi skupin hierarchických jsou prvé tři skupiny andělů a archandělů, patriarchů s proroky a sv. apoštolů v apsidě. Zbývající čtyři skupiny pokračují ve čtyřech klenebních čtvercích.
Před vítězným obloukem přímo v kněžišti jsou vyobrazeni zástupci sv. mučedníků (Štěpán, Vavřinec, Kosmas a Damián), v druhém čtverci sv. biskupové a učitelé církevní (Řehoř, Ambrož, Augustin, Jeroným), ve třetím sv., kněží a zároveň zakladatelé řádů řeholních (Benedikt, Bernard, Dominik a František), ve čtvrtém sv. panny a vdovy (Maří Magdalena, Agata, Anežka a Kateřina). Nad kruchtou ukončuje tuto řadu přímo nad varhanami patronka hudby sv. Cecilie. Tento sbor jest doplněn sv. zemskými patrony, kteří jsou zobrazeni v bezprostředním sousedství světců na klenbě a v obloucích mezi okny hlavní lodi a přidružují se ke skupinám na klenbě. V chóru jsou to mučedníci sv. Václav a sv. Vít, v lodi chrámové pak jsou zařazeni do sboru sv. biskupů a učitelů církevních sv. Vojtěch a sv. Prokop, do sboru sv. kněží sv. Jan Nepomucký a bl. Sarkander a do sboru sv. vdov a panen sv. Ludmila a sv. Anežka.
Tuto obrazovou výzdobu doplňují v arkádách nad vchody do sakristie, křestní kaple a do věží čtyři obrazy ze života sv. Cyrila a Methoda. Vpravo příchod sv. Cyrila a Methoděje na Moravu a smrt sv. Cyrila v Římě, vlevo Bořivojův křest a smrt sv. Methoděje.
Ve vlysu nad oblouky arkád jsou velké obrazy ze života Kristova a ze skutků apoštolských, a to počínajíc od vchodu do kostela na levé straně: Narození, Obětování, První zázrak v Káni, Poslední večeře, Ukřižování, Ukládání do hrobu; v presbytáři Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení. Tyto obrazy pokračují v kněžišti na pravé straně. Zde je seslání Ducha sv. a kázání Petrovo, v lodi uzdravení chorého v chrámu, kamenování Štěpána, biřmování v Samaří, obrácení Pavlovo, ukřižování Petrovo a stětí Pavlovo.
Z dalšího zařízení chrámu: U prvních pilířů jsou nové sochy sv. Anděla Strážce a sv. Terezie od Ježíška.
Za slohově provedenými lavicemi je na levé straně kazatelna, darovaná rodinou z Harrachů, jejichž znak se nachází dole, a na poprsnici sošky patronů této rodiny, sv. Jana Nep., Františka z Pauly, P. Marie, Anny a Alfréda. Bohatě řezaná kazatelna, ukončená stříškou tvaru starobylé koruny, je práce řezbáře V. Žabky z Nechanic. Naproti kazatelně je kříž misijní z r. 1863.
Nad lavicí uprostřed visí věčná lampa, darovaná r. 1867 »Arkadií«. Po širokých stupních se vystupuje do zvýšeného kněžiště, uzavřeného zábradlím z mramoru sliveneckého. Zde před vítězným obloukem stojí nové velké sochy sv. Cyrila a Methoda.
Prostorné kněžiště je vydlážděno mramorem; v apsidě je veliký baldachýnový oltář, zv. též ciboriový, skládající se z vlastního oltářního stolu a mohutného baldachýnu z bílé opuky, který spočívá na čtyřech sloupech a jest zakončen korunou s křížem z kararského mramoru. Kříž je ozdoben četnými českými drahokamy. Na klenbě baldachýnu jsou čtyři medailony s poprsími osob, které mají vztah k Oběti, jež se koná na oltáři.
Stůl oltářní je ze sliveneckého mramoru a je v něm vloženo pět křížů z mramoru egyptského, jenž byl darován místokrálem egyptským papeži Piu IX., od něhož si část jeho vyžádal kardinál Schwarzenberg pro výzdobu karlínského kostela. Na oltářním stole je postaven svatostánek tvaru domečkovitého, podle nákresu Bedřicha Wachsmanna v r. 1889 provedený. Jeho průčelí má formu portálu. Je z kovu, v ohni pozlaceného, a ozdoben na dvířkách monogramem Kristovým z granátů na kruhové karneolové leštěné destičce. Vše je pojato do elipsovitého rámce, na kterém je nápis »Hoc est enim corpus meum« (Toto jest tělo mé). V rozích mezi vyrytými ornamenty jsou čtyři acháty. Na štítu svatostánku je smaltovaný obraz, zhotovený v Praze podle nákresu Frant. Sequense a zobrazující poprsí Krista, který pravicí žehná a v druhé ruce drží kalich. Na zadní stěně je kříž a sochy P. Marie a sv. Jana. Po stranách tabernáklu na stejně vysoké predele jsou čtyři emailové obrazy s poprsími sv. evangelistů Matouše, Marka, Lukáše a Jana, provedené podle návrhů Sequensových.
Před oltářem stojí dva velké svícny s nápisem: Bronislav Mencl jest tvůrcem (a dárcem), s letopočtem 1864. U pilířů mezi chórem a kněžištěm jsou sochy Božského Srdce Páně a Srdce P. Marie z r. 1916, od sochaře Jos. Klímy. Postranní lodi jsou ukončeny plochou zdí, u které stojí oltáře.
V pravé lodi jest oltář sv. Václava, na jeho predele jsou čtyři obrázky sv. patronů Vojtěcha, Radima, Ludmily a Prokopa, provedené Jos. Mánesem na zlatém pozadí. Na stěně jest freskový obraz z r. 1868, malovaný Petrem Maixnerem, s výjevy ze života sv. Václava.
V levé boční lodi jest oltář P. Marie, kde jsou Lhotovy obrázky sv. Josefa, Wolfganga, Víta a Jana Nep. Oltářní obraz jest malován na stěně rovněž Petrem Maixnerem i s obrazy cyklu t: zv. Sedm radostí P. Marie. Zmínky zaslouží ještě křestní kaple, polychromovaná za řízení Wachsmannova a později r. 1903 v apsidě opatřená Urbanovým obrazem křtu Kristova nad oltářem, na omítce malovaným. Uprostřed stojí křtitelnice, jejíž kamenný spodek rovněž navrhl B. Wachsmann.
Zvenčí jsou boční strany chrámové rozděleny pásy, provedenými z tesaného kamene, jež odpovídají pilířům vnitřku; v polích takto vzniklých jsou okna polokruhovitě zakončená, rozdělená sloupkem. V podřímsí jest obloučkový vlys. Na profilované římsy jsou opřeny střechy. Proti průčelí téměř plochému je závěr kostela rozčleněn apsidou, zakončující chór, a dvěma apsidami, které uzavírají sakristii a křestní kapli. Všechny spočívají na dvojnásobném trnoži, který obíhá kolem všech stran kostela, kromě průčelí. Nad arkádami chórové apsidy obíhá ještě lichá obloučková galerie, typická pro některé německé románské a italské basiliky a u nás, ovšem otevřená, u basiliky v Třebíči. Na galerii této apsidy a nad arkádami druhých apsid vine se obloučkový vlys a nad ním profilovaná římsa.
Věže jsou tříposchoďové s hodinami, v jejichž rámu jest letopočet 1858. Ukončeny jsou osmibokým jehlanem. Jsou příznačně prosté a odpovídají systému výzdoby vnějších stěn.
I přesto, že nebyla stavba karlínského chrámu i její výzdoba provedena plně podle původní ideje, přece jen jde o dílo větších uměleckých nároků, jaké kromě dostavby sv. Víta v církevním stavitelství u nás nevzniklo v polovině 19. stol. Jest zde realisováno v mohutných rozměrech dílo, jehož vzorem jsou velké světové dómy románské – a jež spoluprací opravdu vynikajících individualit uměleckých přes slohovou ztrnulost historisujícího romanismu má umělecké kvality značné úrovně. Nám nejdražší a nejlepší umělecká jména jsou zvěčněna na jeho zdech.
Výklad odborných výrazů
Apsida – závěr románského kostela, obloukového půdorysu, polokupoli zaklenut, ve kterém je umístěn oltář.
Basilika – trojlodní kostel, jehož střední lod převyšuje obě lodi postranní.
Ciborium – nádoba, v niž se uchovává Nejsv. sv. oltářní. Původně svatostánek.
Ciboriový oltář sestává z mensy (vlastního oltáře) a baldachýnového stánku, který je nesen čtyřmi sloupy.
Koncha (concha Ital. mušle) přeneseně polokupolovité zakončeni niky (výklenku ve stěně).
Mandorla (z ital. mandle) – duhová svatozáře ve formě elipsy, na obou vrcholech zašpičatělá, která ve středověkém zobrazováni obklopuje celou postavu Krista, jako symbol jeho nejvyšší moci a je jen jemu vyhrazena.
Predela – tabule, tvořící spodní část oltářního obrazu (neboli spodní část retabula), spočívající na mense.
Data o umělcích, hojně v tomto svazku jmenovaných, je možno nalézt ve Slovníku umělců výtvarných od P. Tomana.
P r a m e n y
Farní pamětní kniha od r. 1851. – Protokoly Jednoty pro vyzdobeni chrámu sv. Cyrila a Methoda v Karlině, od 8. února 1885. – Provoláni Jednoty k okrášleni chrámu sv. Cyrila a Methoda v Karlíně. (Dokonejme svatyni karlínskou.) Karlin, 6. dubna 1885.
Literatura
Časopisy: Blahověst, Hlas katolické jednoty v Praze, od r. 1850. Method. – Lumír. – Zlatá Praha. – Světozor. – Květy (Hálkovy) II, 1867. – Čes. Lid, Čes. Květy, Čas. katol. duch., Obrázková revue. – Karlin a jeho chrám – stručná historicko-statistická zpráva, přiložená k listině základního kamene chrámového, Praha 1854 (s dvěma řečmi B. kard. Schwarzenberga) – vydáno též Špachtou-Štulcem jako zvláštní zpráva. – F. J. Lehner, Chrám sv. Cyrila a Methoda v Karlině. Method XIII. (1887). – L. Kulhánek, Chrám sv. Cyrilla a Methoděje v Karlině. – F. Ekert, Posvátná místa král. hlav. města Prahy II. Praha, 1884. – Ruth, Kronika královské Prahy. Praha, 1903. – K. Mádl, Jos. Mánes, jeho život a dílo, 1906. – Dr L. Wolfsgruber OSB Friedrich Kardinál Schwarzenberg (Wien 1916). – J. Neuwirth, Prag, Leipzig, 1912. – K. Chytil, O historickém a staveb. názoru Prahy, Praha, 1916. – Zd. Wirth a A. Matějček, Česká architektura XIX. stol., Praha, 1922. – Katalog souborné výstavy Čeňka Vosmíka, 1924. – Soupis památek XV. Karlínsko. Praha, 1901. – Půl století Občanské záložny v Karlíné. Praha, 1913. Jubilejní výstava Jos. Mánesa 1820-1920. Katalog, Praha, 1920. Žákovec, Dílo Jos. Mánesa II. Praha, 1923. – Soubor díla Maxe Pirnera, výstavy Spolku výtvarných umělců Mánes, 1924. – F. Kneidl, Dějiny města Karlina. Praha, 1923. – Z. Wirth, Praha (Předměstí a okolí Prahy), Praha, 1929. – Z. Wirth, Praha v obraze pěti století. Praha, 1932. – Volavková-Slavíková, Život a dílo Petra Maixnera (Praha 1934). – Stefan, Pražské kostely, Praha, 1936. – Frant. Kovárna, Mánesův odkaz národu. Praha, 1939. – J. Pečirka, Jos. Mánes. Praha, 1939. — J. Pečfrka, Jos. Navrátil. Praha, 1940. J. Šámal, Mánesův diplom obce karlínské kardinálu Schwarzenbergovi Umění 1941. – Dějepis výtvarných umění, Praha, 1935. – A. Matějček, Dějepis umění. Praha, 1936. – P. Toman, Novy slovník výtvarných umělců, II. vyd. Praha, 1936.
Spisovatel Jindřich Šámal
Název díla Chrám sv. Cyrila a Methoděje v Karlíně
Úprava Josef Kaplický
Vydal Vyšehrad v Praze
Léta Páně 1944
Vytiskly Č. A. T. Českomoravské akciové tiskařské a vydavatelské podniky v Praze
Vydání první
Cena brož. K 9,-