„V nebi bude větší radost nad jedním hříšníkem, který se obrátí, než nad devětadevadesáti spravedlivými, kteří obrácení nepotřebují“
(Lk 15,7).
Zpověď je setkání s Ježíšem, který člověku prostřednictvím kněze odpouští hříchy. Každý katolík má povinnost jít alespoň jednou ročně ke zpovědi. Církev doporučuje častou zpověď, protože tato svátost pomáhá člověku žít v pokoji s Bohem i s bližními.
Zpověď se skládá ze tří úkonů kajícníka a rozhřešení knězem:
- Lítost
Je to lítost duše a zavržení spáchaného hříchu doprovázené předsevzetím, že už nebudeme hřešit. Na zpověď je dobré se připravit zpytováním svědomí
(viz Kancionál str. 68-77)
- Vyznání hříchů
Je nutné vyznat ze všech těžkých hříchů, uvést jejich počet a závažné okolnosti. Těžké hříchy jsou ty, které jsou uvedeny v Desateru, pokud jsou spáchány vědomě a bez donucení. Je však třeba vyznat i lehké hříchy, protože zatemňují náš vztah k Bohu a bližnímu.
Pokud si je člověk vědom toho, že je v těžkém hříchu, nemůže přijmout eucharistii, ledaže by měl vážný důvod k přijímání, měl v úmyslu se co nejdříve vyzpovídat a pak tak skutečně učinil.
- Kající skutek
Jedná se o úkony, kterými se kajícník podílí na vykupitelské oběti Kristova kříže, která ho osvobozuje od zla. Mohou to být modlitby, půsty, oběti, skutky milosrdenství, dobrovolné oběti, ale především přijetí kříže, který musí každý nést. Mnohé hříchy způsobují pohoršení bližního. Je třeba udělat vše pro nápravu tohoto pohoršení (vrátit ukradené věci, obnovit pověst pomlouvaného, zahojit rány).
- Rozhřešení
Jedná se o nejdůležitější úkon svátosti. Naše srdce se naplní radostí a pokojem, protože sám Ježíš nás vysvobozuje od zla a navrací nám plné společenství s ním.
Ke zpovědi je možné jít vždy půl hodiny před začátkem mše svaté.