z farnosti sv. Cyrila a Metoděje
20. října 2024 29. Neděle v mezidobí 42/2024
Důležité mše během týdnu
Út 8:00 Sv. Jana Pavla II.
21. 10. Klub seniorů
Zítra v 10h bude klub seniorů u sester Salesiánek v ulici Vítkova 12, sraz před kaplí sv. Karla Boromejského. Zveme i nové farníky.
22. 10. Úterní škola křesťanství
V 18 hodin ve farním domě. Téma čtvrtého setkání: Genesis 3, víra a svoboda.
27. 10. Vzpomínkové setkání k výročí smrti otce Mirka Cútha
Začíná v 16:00 h na hřbitově ve Vinoři. V centru Mariapoli bude mše svatá, hlavní celebrant bude nuncius Jude Thadeus Okolo. Následuje drobné občerstvení.
27. 10. Loretánské litanie po mši svaté
Na konci obou nedělních mší svatých se budeme modlit za otce Mirka a zpívat loretánské litanie.
Termíny sobotních akcí pro děti v roce 2024
16. 11., 14. 12. Program akcí budeme ještě specifikovat.
Průzkum návštěvníků bohoslužeb
Minulou neděli se uskutečnil průzkum návštěvníků bohoslužeb
s nedělní platností. Podle počtu lístků obou nedělních mší se zúčastnilo celkem 203 lidí.
16. 10. Papežova promluva při modlitbě Anděl Páně
V prvních třech stoletích církev necítila potřebu výslovně formulovat svou víru v Ducha svatého. Například v nejstarším vyznání víry církve se po prohlášení: „Věřím v Boha Otce, stvořitele nebe a země, i v Ježíše Krista, který se narodil, zemřel, sestoupil do pekel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa“, dodává: „[Věřím] v Ducha svatého“ a nic víc, bez jakéhokoli upřesnění.
Církev však k upřesnění této víry přiměla až hereze. Když tento proces začal – u svatého Atanáše ve čtvrtém století – právě církevní zkušenost s posvěcujícím a božským působením Ducha svatého přivedla církev k jistotě o plném božství Ducha svatého. K tomu došlo na ekumenickém koncilu v Konstantinopoli v roce 381, který definoval božství Ducha svatého známými slovy, která dodnes opakujeme ve vyznání víry: „Věřím v Ducha svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků“.
Říci, že Duch svatý „je Pán“, znamenalo říci, že sdílí „panství“ Stvořitele. Nejsilnějším tvrzením je, že mu náleží stejná sláva a úcta jako Otci a Synu: Duch svatý je Pán, je to Bůh.
Co nám, dnešním věřícím, říká článek víry, který každou neděli pronášíme při mši: „Věřím v Ducha svatého“? V minulosti se týkal především tvrzení, že Duch svatý „vychází z Otce“. Latinská církev toto tvrzení brzy doplnila tím, že Duch svatý „vychází i ze Syna“.
Dnes si můžeme vážit pro nás nejdůležitější výsady, která je hlásána v článku Vyznání víry, totiž že Duch svatý je „dárcem života“, to znamená, že dává život. Ptáme se sami sebe: jaký život Duch svatý dává? Na počátku, při stvoření, dává Boží dech Adamovi přirozený život; ze sochy z bláta z něj činí „živou bytost“. Nyní, v novém stvoření, je Duch svatý tím, kdo dává věřícím nový život, život Kristův, nadpřirozený život Božích dětí. Pavel může zvolat: „Zákon Ducha, který dává život v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.“
Jaká velká a útěšná zpráva z toho všeho plyne pro nás? Je to skutečnost, že život, který nám dává Duch svatý, je život věčný! Víra nás osvobozuje od hrůzy z toho, že bychom si museli přiznat, že zde všechno končí, že neexistuje žádné vykoupení z utrpení a nespravedlnosti, které na zemi panují. Další apoštolovo slovo nás ujišťuje: „A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.“. Duch přebývá v nás, je v nás.
Pěstujme tuto víru také pro ty, kteří o ni často bez vlastní viny přicházejí a nedokážou se v životě orientovat. A nezapomínejme děkovat tomu, kdo nám svou smrtí tento neocenitelný dar získal!